prednaska z filozofie

Doplněný zápis z přednášky filozofie I.díl

Filozofie Definice člověka: člověk je popis definovaného objektu, souhrn obecných a podstatných znaků. Obecné znaky:znaky všech lidí Podstatné znaky:nutný, důležitý znak, který nelze vypustit. Vytváření klasické definice:druh zařadíme pod rod, pak hledáme druhové rozdíly.Klasický způsob definování nám umožňuje si zjednodušit, rozkouskovat realitu – někam zařadíme člověka a pak najdeme pár druhových znaků Člověk = živý tvor – hypotetický předpoklad – předběžně vyřčené, je nutné hypotézu ověřit, pokud by jsme nenašli žádná antropina, hypotéza by nebyla potvrzená, ale vyvrácená, nicméně to by nemusely existovat humanitní a společenské vědy. Člověk je = živý tvor Živý tvor-člověk nebo zvíře Člověk se odlišuje od zvířat tzv. antropiny, které zvířata nemají. Antropina: jsou to specifika,která má jen člověk. U každého znaku může vzniknout pochybnost, jestli to je nebo není antropinum. 1.praxe-člověk je tvor praktický, přetváří si svět aby přežíval. Kultivuje-vylepšuje si prostředí, původní příroda není vhodná-zima,teplo,…Vyrábí, vytváří nástroje. Člověk vyrábí, kultivuje, 2 způsoby: kultivace a výroba.Devastuje,hromadí majetek,přetváří realitu .aby byla hezčí,vytváří nástroje. 1. U člověka není možná jen adaptace, pouze v přírodě by neuměl žít.Člověk bere přírodu jako materiál k tomu, co potřebuje k životu. Musí si to z přírody vytvořit Člověk začíná vnější svět předělávat = přetváření. Nepřizpůsobuje se tomu, co je dané, ale přetváří svět. Příroda-původní svět-není vhodný pro člověka, ten v něm nemůže přežít. Nevyhovuje nám. = adaptujeme si vnější prostředí, aby nám lépe vyhovovalo. Člověk se nazývá „homo faber“ (faber=kovář, člověk vyrábí nástroje) ,„homo laborant“ (charakterizuje že člověk vyrábí předměty), „homo economicus“ (člověk ty věci nedělá jen pro přímý ekonomický užitek – př.potrava, ale také z důvodu shromažďování majetku –př.peníze, což ostatní tvorové nedělají), „homo estheticus“ (člověk přetváří svět také protože chce, aby realita byla hezčí) 2.vědomí-člověk je tvor, který má vědomí, je schopen i sebeuvědomění.Specifikace lidského vědomí, je to,že si uvědomuje že má vědomí.My víme o představách, myšlenkách apod.uvědomujeme si realitu a snažíme se realitě přiblížit.Naše vědomí se snažíme zdokonalovat.Člověk překonává naivní realismus-což je, že příroda a realita je to, co vidíme ,ale to samotné není pravda. K poznání reality nás přiblížil vývoj vědy. Člověk má vědomí transcendence-přesahující vědomí.Otázka boha-zda je to realita nebo fantazie. Lidské vědomí má společenský charakter-není výplodem jednoho mozku, ale celé společnosti.Světu rozumíme tak,jak jsme se tomu za celou dobu naučili. Dnes je vědomí světa jiné, je ovlivněno okolním světem , vědou…. Člověka bereme jako vědomého tvora, námitka – i zvíře má vědomí – zvíře je schopné vnímat vnější svět (pes nenarazí do garáže,ale oběhne ji). Člověk je ale navíc schopen „sebevědomí“ = uvědomit si sám sebe. Biolog Wilson (kniha O lidské přirozenosti) – překonával mýty společenských a humanitních věd, že je rozdíl mezi člověkem a zvířaty. Experiment – opice Tomáš – poznal se v zrcadle. Ukazuje se, že i zvířata sebevědomí mají. Člověk má i „vědomí toho vědomí“ = jsme schopni si uvědomit, že všechno, co víme o světě (myšlenky, vjemy, představy) jsou naše vědomí a jsme schopni je odlišit od reality. Víme, že se naše vědomí od reality odlišuje. Začínáme pochybovat o dokonalosti našeho vědomí a snažíme se ho zdokonalovat. 3.Myšlení –Člověk je myslící tvor. - Obecně: schopnost vytvářet myšlenky a schopnost těmi myšlenkami operovat - 2 druhy myšlenek – názorné –smyslové myšlenky,něco vidím ,cuhovám si to v paměti.(smyslové představy, i zvířata) - abstraktní- (nenázorné myšlenky, základní je pojem – lidské myšlení = pojmové myšlení).Abstrakce=pojem. - Pojmové = abstraktní myšlení – vytváření pojmů zobecňováním a abstrahováním. ((př. Zlo, dobro ) pojem-2 myšlenkové postupy, na nich zakládáme pojmy. a)zobecňování b)abstrahování - člověk je generalizující pojem – zevšeobecňující pojem – obecnina. Není to představa, je to abstrakce.My lidé myslíme v pojmech. Pokud budeme znát definice-budeme znát pojmy. - Izolující pojmy – vycházejí z toho, že my víme, že na světě existují věci s vlastnostmi, které se nacházejí v určitých vztazích. Člověk je schopen abstrahovat tyto vlastnosti jako něco samostatného – vznikají pojmy jako zlo,dobro.Abstrahuji se od nositele pojmu- abstrahuji vlastnosti, vztahy.. - Idealizující pojmy – bod, přímka, nic takového v realitě neexistuje, přesto jsou tyto pojmy definované (v matematice…). - Smyslem všech pojmů je zjednodušit realitu. Abstrahujeme, odmýšlíme se od individuálních projevů a zobecňujeme. (př.tabule – víme, že je každá jiná, ale přesto je všechny nazýváme stejně). - Na jedné straně abstrakce zjednodušuje realitu, možnost jít do hloubky,věnuji se jen důležitému, nastává problém pravdivosti- tu abstrahuji , nemůžu zkontrolovat, jestli je pravdivá nebo jen fikce.Myšlenky nemůžeme osahat,zkontrolovat.. - Eskymáci – 50 pojmů pro sníh, ale neměli jediný pojem = „sníh“. Nazývali každý druh sněhu jinak. Neměli vytvořený abstraktní pojem. - Problém pravdivosti – jsme schopni vymyslet kdejakou myšlenku, kterou nelze uchopit, vzít, tím vzniká otázka, je abstrakce pravdivá nebo je to čistě fikce, fantazie nebo je to realita? 4,Mravnost Člověk jako mravný tvor. Člověk je jediný živý tvor, který je schopen rozlišovat mezi dobrem a zlem. Stojí před problémem, který zvířata nemají = mravní volba. Člověk se přestává chovat biologicky přirozeně, musí říci ne svým pudům. Některé instinkty, pudy jsou nežádoucí. Potlačujeme je. V každé společnosti existuje určité vymezení dobra = morálka – normy, hodnoty. Mravní volba –za život přebíráme mravní odpovědnost.Člověk neustále zvažuje,zda jsou normy dobré či ne. Odkud se bere morálka (to, jak se chovají ostatní ve společnosti, norma) – mravnost – strach z trestu (dítě se bojí chovat jinak, než by po něm chtěl rodič, vychovatel), stud. Mravnost není vrozená.Mravně odpovědní jsme až jako dospělí – za dítě ji přebírá rodič, vychovatel. 1.mechanismus učení se morálce:strach z trestu,stud-vnější tlaky 2.Psychický mechanismus – svědomí – každý si dobro nějakým způsobem vymezuje, každému je něco „svaté“, ale často porušujeme v životě i zásady, co považujeme za dobré, potom máme špatný pocit, svědomí. Vnitřní tlak, abych se polepšil.Každý člověk má své zásady, které jsou správné, vymezuje si dobro , v případě porušení se cítím špatně –svědomí.Vnitřní tlaky.Mravnost začíná ve chvíli, kdy se rozhodnu,že přeberu zodpovědnost. - relativita morálky – morálka je relativní,vázaná na určitý typ společnosti=společenský život, který se ale mění v jiné společnosti nemusí platit.. Není absolutně platný. Každá společnost má jinou morálku. Ta ji stabilizuje, reguluje. Mění se v různém čase, kulturách, prostoru…Morálka reguluje společenský život a společnost. - absolutní morálka – někteří lidé tvrdí že morálka je absolutní: náboženství – náboženství má absolutního tvůrce (=bůh).Pokud v boha nevěříme, věříme v lidi a ti jsou ale omylní.Např. i desatero lze vyvrátit.Např.nepokradeš-ale nelze krást tam,kde neexistuje soukromé vlastnictví. - Morálka je závazná v dané společnosti.To co nás jako osobnost drží pohromadě je morálka=morální zásady. - - morální svět – My x oni – morálka se vždy vztahuje na nás (př. Válku vedeme vždy proti nim…). My chceme, aby se na všechny lidi vztahovaly stejné morální normy – neshodneme se ale na dodržování univerzálních morálních norem. Každý bude trvat na dodržování své morálky.Kdybychom chtěli vytvořit univerzální morálku byly by 2 skupin, které se nikdy neshodnou,možností je, že by silnější slabšího přinutil. - - Morálka je relativní – mění se, absolutní je na morálce jen to, že ve společnosti musí být a pro členy společnosti je závazná. - Mravní volba – jsme bytosti, kteří si můžou vybírat, jestli budou dobré nebo zlé a nesou za své chování odpovědnost (= mravní odpovědnost) 5.Vývoj – - člověk se vyvíjí – zdokonaluje - námitka – v přírodě probíhá evoluce-to je také vývoj - př. Gorila x homo sapiens – rozdíl se v čase zvětšuje, u člověka se zdokonaluje myšlení, vědomí, morálka = zdokonalují se ne biologické, ale kulturní rozdíly - zdokonalování u člověka nazýváme historií (mění a vyvíjejí se antropina) - máme i vědomí historie – víme, jak vývoj probíhal (gorily takové vědomí ani historii nemají).Změna u člověk je v průběhu let velká,oproti zvířatům.Vývoj člověka uvnitř proběhl obrovským způsobem, zdokonalují se ne biologické znaky ,ale znaky společenské.Máme i vědomí historie a umíme ji zmapovat. ? Proč se člověk vyvíjí a zvířata ne? 6.Kultura – - opakem natura (= příroda, vytvořeno přírodou) - kultura je vytvořena uměle, lidskou činností - svou činností vytváříme materiální a kulturní hodnoty = kulturní hodnoty - člověk po sobě vždy zanechá nějaké hodnoty, na které navazují další generace = kulturní tradice=kultura+materiální hodnoty. - funkce kultury – negenetický způsob dědičnosti.Krmě toho co dědíme v genech, si osvojujeme to důležité v kultuře. Genetický přenos se nemění (geny jsou stabilní), nový přenos informací a tradic zprostředkovává kultura, která se neustále mění,obohacuje se. Poskytuje nám stále nové a nové informace a zkušenosti. - člověk je kulturní tvor – dítě po narození je naturální tvor a postupně = proces enkulturace – si osvojuje hodnoty, zkušenosti a stává se kulturním tvorem Člověk si osvojuje a pak dotváří. 7.Jazyk - = systém symbolů používaný k dorozumívání - 2 druhy znaků – „člověk“ = symbol x obrázek človíčka Symbol na rozdíl od obrázku se nepodobá realitě, proto se musí stanovit, vymezit význam symbolu (př.slova). .Symbol se nepodobá realitě,např.nápis člověk,kdežto u obrázku víme co označuje.My si musíme stanovit, co ten symbol bude vyjadřovat,smysl pojmu. Symbol=dle dohody, každá kultura se musela dohodnout, co to bude označovat,vyjadřovat. - symbol označuje realitu Vztah mezi smyslem a objektem je v poznání.Myšlenky a poznatky lidí jsou shodné.Můžeme překládat z jazyka do jiného na základě poznání. Poznáváme znaky, objekty, jen je označujeme různými pojmy. Symbolické vyjadřování má tu výhodu, že neomezuje viditelný svět. Symbolům porozumíme obecně, obrázku tak, jak to vypadá. - systém = celek skládající se z částí, kde části spolu souvisí, části jsou vázané jedna na druhou. – Slovo nabývá na významu až v kontextu ostatních slov jazyka. Samo o sobě slovo neznamená nic. - Z písmen vytvoříme neomezený počet symbolů (písmena – slova – věty – větší celky…). Zvířata mají počet zvuků omezený Symboly –slova potřebná k tomu,abychom mohli vysvětlovat pojmy. Systém-je celek, který se skládá z částí , které spolu souvisí ,neexistuje samostatně.Jazyk je celek systémů-slovo v kontextu teprve něco znamená,nabývá významu. 8. Poznání - - tvor, který poznává je subjekt (vědomí) - svět, který poznáváme je objekt (skutečnost) - máme prvotní vědomí objektu (vnímáme, uchováváme vjemy), proces poznání ale začíná ve chvíli, kdy si uvědomíme, že smysly můžou klamat. Uvědomíme si nedokonalost smyslů, snažíme se zdokonalovat, abychom došli k poznání, chceme dospět k pravdě. Myšlenky budeme zdokonalovat, až se přiblíží realitě (pravdě). Zdokonalováním získáme poznatky, které se více přiblíží skutečnému světu. - Zvíře vidí, jaký je svět, ale nepochybuje o tom. Zatímco člověk pochybuje, zdokonaluje se, aby se přiblížil realitě. - Lidské poznání vychází z nedůvěry k lidským smyslům Objekt vidím, mám vědomí objektu,ale smysly mohou klamat, pokud si uvědomujeme omylnost smyslů, uvědomuji si, chci to zdokonalit.Poznání,přiblížení k realitě=pravda.pravdivé poznatky nejsou vidět, musíme se je uvědomit, poznatky zdokonalit, pak se přiblížit k realitě. Zvíře o realitě nepochybuje.Toto je lidské poznání-nedůvěra v lidské smysly. 9. Společenskost - - člověk je společenský tvor - Abychom se stali lidmi, musí proběhnout socializace-nutná vazba , začlenění do společnosti a naučit se socializaci.Antropina nejsou vrozené a nejsem schopen se je naučit sám, tomu mě naučí společnost.Antropina si člověk neosvojí sám v přírodě.Osvojí si je ve společosti. - zvířata – smečky, skupiny, úly, mraveniště …. ??? - odlišení zvířecí skupiny od lidské společnosti: 1. socializace – nutná vazba mezi jedincem a společenským celkem, narodíme se a jen vlivem společnosti se staneme člověkem (z hlediska antropin – ty nejsou vrozené a nejsme schopni si je vytvořit sami, musíme si je osvojit) - př. Vlčí dětí – děti vychovávané několik let vlky nemají osvojené antropina, podobají se spíše zvířeti, nejsou v tomto smyslu člověkem - 2. každou skupinu spojuje něco dohromady: - zvířata = biologické vazby - člověk = společenské vztahy (nemají biologickou povahu)-ekonomické, politické, duchovní..Aby byl živý tvor aktivní –uspokojování potřeb.Společné pro lidi i zvířata jsou biologické potřeby.Člověk uspokojuje biologické potřeby a společenské potřeby.Společenské potřeby nejsou vrozené, v různých společnostech se liší. 3. potřeby – živý tvor je aktivní, když se snaží uspokojit nějaké potřeby - biologické potřeby – mají zvířata i lidé (to, co potřebuje tělo) - společenské potřeby – př.majetku, moci, vzdělání, estetických zážitků - rozdíly: společenské potřeby nejsou vrozené (biologické ano) = původ Biologické potřeby se dají uspokojit, ale společenské ne. Naopak, čím víc se snažíme uspokojit společenské potřeby, tím víc chceme. Platí zde nepřímá úměra. Čím více je uspokojujeme , tím více jich chceme.Neustálá honba za něčím. Na úkor biologických potřeb-stres,únava…Je to honba za něčím, co uspokojit nemůžeme. (např.když se učíme – naučíme se základy vědy a začne nás zajímat tím víc apod.). Tyto aktivity můžou vyústit v extrému i v to, že začneme potlačovat biologické potřeby – nejíme, nespíme, učíme se… - mimo společnost si nelze osvojit antropina, abychom se stali „člověkem“ v tomto slova smyslu (př. mrtvola je taky člověk, ale nemá podstatu člověka, má jen pro mě hodnotu člověka) - fakticky je člověk jen díky antropinám.Tuhletu podstatu člověku nelze vzít. 10. Svoboda – - absolutní vymezení – svoboda je stav, kdy dělám co chci - svoboda = neomezenost (nic mi nebrání v realizaci mého chtění) - omezení, které máme jako lidé: - Svoboda je jistá neomezenost, ale člověk není absolutně neomezený.Instituce drží lidskou svobodu na uzdě. - Člověk je omezen: 1. přírodou – platí určité zákonitosti (chemické, fyzikální…), které člověka omezují (př. nemůže létat – gravitace) 2. společností – nesouvisí s morálkou, právem…,protože máme právo se rozhodnout, jak se zachováme, máme svobodu rozhodnutí. Ale ne všechno společnost dovolí (př. Nemůžu se stát otrokářem, a nemusí existovat zákon nebo policie, aby toto ohlídala, prostě to nejde = omezení společnosti).Instituce drží svobodu na uzdě. 3. lidské tělo 4. vědomí – např.chci něco vymyslet, něčím se proslavit, ale znalosti nebo logika nejsou na takové úrovni. Něco chci, ale vědomí na to nestačí (např.i duševní onemocnění).Soubor těchto omezení= objektivní realita. Objektivní realita –se zkládá: objektivní determinanty-určené podmínkami.Náš život je určen podmínkami.Objektivní determinanta=nesvoboda.Zvířata –jednoznačně objektivní determinace. ? Je člověk svobodný, když víme, že je objektivně determinován?