Biologické základy psychiky

VZNIK A FUNKCE PSYCHIKY

Při snaze dopátrat se okolností vzniku psychiky se v historii vyčlenily dva hlavní názorové proudy; klíčovým pojmem jednoho z nich je stvoření (tzv. kreacionistická hypotéza), druhého pak evoluce (evolucionalistická hypotéza). Nadále  jen hypotéza evolucionistická. (Poznámka - v obou případech je užito důležité slůvko "hypotéza" - znamená to tedy, že se jedná o jistý předpoklad, který však dosud nebyl patřičně podložen a dokázán.)

Podstatné teze evolucionistické hypotézy: Rozmanitost života na Zemi je způsobena činností mechanismu přírodního výběru; ten se uskutečňuje jako interakce tlaku podmínek prostředí a náhodných mutací - genetických změn umožňujících vznik nových vlastností. Přírodní výběr se realizuje bojem o život, v němž přežijí ti nejúspěšnější, tedy ti, kteří se uměli nejlépe adaptovat - přizpůsobit. Způsob života a vlastnosti přírodního prostředí tvoří jednotu.

Podle evolucionistů se psychika "vynořila" u organismů na určité úrovni vývoje. A protože veškeré funkce organismu mají za účel své existence přežití tohoto organismu (a druhu), je tomu tak i u psychiky. Psychika tedy slouží přežití stejně jako např. imunitní systém zajišťující obranyschopnost nebo kosterní svalstvo zajišťující pohyb. Jejím úkolem je "dohlížet" na interakci činnosti jedince a jeho životního prostředí a řídit tuto činnost ve směru adaptace. Adaptovat se znamená přežít. (Evolucionistickou hypotézou však není téma významu psychiky zcela vyčerpáno - otevřené zůstávají otázky po určitém "vyšším" smyslu individuálního života a života vůbec, jejichž zodpovězení je (alespoň prozatím) mimo možnosti empirických věd.)

Adaptace ovšem není věcí pouze pasivního přizpůsobení se okolním podmínkám; může mít i podobu aktivního zásahu do prostředí (jdeme po cestě, před námi je větev; můžeme ji překročit - pasivní adaptace, nebo odhodit - aktivní adaptace). Aktivní adaptací vzniklo kulturní prostředí, které je výsledkem přetváření původního prostředí přírodního. Kulturní evoluce začala před asi deseti tisíci lety, kdy se lidé začali shromažďovat, spolupracovat a zakládat města. Produkty genetické evoluce (probíhající asi dva miliony let) jsou určité vrozené základy prožívání a chování; tyto vrozené základy dostaly v procesu kulturní evoluce zcela specifické formy. Myšlení a s ním související schopnost užívat k dorozumívání řeč umožnily lidem něco, co zvířata (s výjimkou nějakých náznaků) vůbec nedokáží - vyrábět nástroje, rozdělit si práci a mluvit spolu.

Člověk je tedy determinován svojí biologickou podstatou a kulturním prostředím, jejichž elementy jsou geny. Geny nesou informaci o stavbě a funkcích orgánových struktur - "říkají" každé buňce našeho těla, jak má vypadat, kde je její místo a co tam má dělat. Memy jsou principielně totéž, co geny; jsou to elementy kultury a nesou informace o postupech různých činností, významu symbolů a pojmů, ... (např. mem pro jedení příborem, mem pro přivítání návštěvy, mem pro reakci na špinavého bezdomovce nebo mem pro ovládání počítačové myši). Stejně jako geny, i memy mění své formy mutacemi, vznikají a zanikají, přičemž zůstávají takové memy, které se osvědčily jako úspěšné. Tak zanikl např. mem pro výrobu luku a šípů, které sloužily mj. obraně před nepřítelem, a byl nahrazen u někoho memem pro používání pistole a u jiného třeba memem pro diplomatické vykrucování.

Psychika vznikla jako dosud nejvyšší nástroj adaptace a její funkcí je regulovat veškerou činnost jedince ve vztahu k jeho životnímu prostředí. Při zabývání se psychikou je třeba mít na paměti důležitou skutečnost - totiž že psychika tady není sama o sobě, nýbrž úzce souvisí s organismem. Nelze proto oddělit fyzické já a duševní já, protože jedno bez druhého nemůže fungovat. Stále bychom měli vidět člověka jako psycho-fyzický celek. Z tohoto celku si lze psychiku pouze "vypůjčit", rozebrat, prozkoumat, složit a zase ji vrátit na místo. Psychika a organismus tvoří jeden funkční systém a tento systém je v neustálé interakci se svým životním prostředím.

Biologické a socio-kulturní determinanty lidské psychiky se vzájemně ovlivňují,první vytvářejí podstatné podmínky pro vliv druhých,ale psychika ovlivňuje i fyziologické funkce organismu/psychosomatické vztahy.

Problematika biologické determinace psychiky je vyjádřena třemi tématy:

1.stavba a činnost nervové soustavy

2.dědičnost

3.performované způsoby chování

člověk přichází na svět s určitou vrozenou výbavou-genotyp.

L.von Bertalanffy-vypracoval teorii –dynamická koncepce ,která chápe organismus jako seberegulující se systém.

Aktivity organismu reguluje jeho nervová soustava,úzce spolupracující se systémem endokrinních žláz.Avšak činnosti tohoto systému je funkčně nadřazená.

J.Altman rozeznává 3 neurohumorální soustavy:

1.reflexní

2.afektivní

3.kognitivní,které odpovídají třem základním složkám nervové soustavy:míšní,podkorové,korové.

Integrační činnost mozku-slaďuje dílčí funkce v jednotný funkční celek.

1.etapa zpracování informace-aferentní syntéza-informace,které dojdou do mozku

zakódovány v nervových impulzech,jsou zde syntetizovány.

2.etapa dominující motivace-existující motivační stav,který má 2 zdroje-a/ nervové,hormonální a metabolické procesy

b/předcházející zkušenost s provedenými akty.

3.etapa situační aferentace   -reprezentuje soubor všech stimulů,které mají vztah k dané motivaci a informují organismus o tom,jaká činnost bude v dané situaci nejvhodnější.

Homeostáza-udržování určitých fyziologických konstant,které život potřebuje.Stav rovnováhy.  

Homeostáza se projevuje i v chování-princip rovnováhy mezi skutečným a žádoucím stavem organismu,cílem chování je dosáhnout žádoucího stavu organismu/opt.tělesná teplota,bezpečí…./.

Při porušení této rovnováhy dochází ke stavu zv.potřeba,jenž je v některých případech prožíván jako popud či pohnutka k chování.  

Funkce nervové soustavy-spočívá v tom,že na základě příjmu a zpracování informací z vnitřního i vnějšího prostředí vytváří celistvou ,biologicky účelnou odpověď organismu na jeho životní podmínky.

Stavebním elementem nervového systému je neuron.Činnostním elementem je nervový vzruch,probíhající prostřednictvím nervových vláken neurony.Přenos nervového vzruchu z jednoho neuronu na druhý umožňují synapse-spoje mezi tělem a nervovým vláknem jiného neuronu.Nervové vzruchy se šíří nervovými vlákny jako elektrické implulzy,tzv.akční potenciály.

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

Předmětem studia psychologie je i evoluční vývoj lidské psychiky a chování-zkoumání jeho genetického základu.Je navazováno na dílo angl.přírodovědce Charlese Darwina,který v rámci své evoluční teorie dospěl k závěru,že se přirozený výběr promítá nejen do fyzických vlastností,ale také do některých účelných projevů chování.

Teorie vývoje živých organismů na Zemi založena na dílech Charlese Darwina a Alfreda Wallace.

Základní princip darwinismu:
1) jedinci uvnitř druhu jsou variabilní
2) část variability se přenáší na potomky
3) v každé generaci je produkováno více potomků, než kolik jich dospěje a rozmnoží se
4) přežívání a reprodukce nejsou náhodné, jedinci kteří přežijí a rozmnožují se jsou nositeli výhodných znaků.

Význam slova 'Evoluce'-pojem zavedl H.Spencer

Dlouhodobý vývoj od nejjednodušších útvarů a organismů k organismům nejsložitějším, nejvyspělejším, nejdokonalejším. Evoluce probíhá po velmi dlouhou dobu a je výsledkem přirozeného výběru.

Klíčovým konceptem u organismů je boj o život.Přírodní výběr znamená přežití těch,kteří byli úspěšní.

Přežití je vlastně adaptace organismu na životní podmínky.

V lidské psychice se vývojově uplatňuje souhra genetických vloh a historicky měnícího se společenského prostředí.

Nejvyšší vymožeností evoluce je vznik a vývoj myšlení,spojený s vývojem řeči,což vedlo k vytvoření kultury,která je rovněž podřízena evoluci.

Volba psychologických výzkumných metod je závislá na obsahu psychologického zkoumání, na cíli výzkumu, na charakteru zkoumaných psychických jevů. Pro větší objektivitu je vhodné při systematickém psychologickém zkoumání používat více metod, které se vzájemně doplňují. K nejčastěji používaným výzkumným metodám a technikám v psychologii patří: pozorování, rozhovor, dotazník, experiment, testové metody, rozbor výsledků lidské činnosti, životopis a sociometrická metoda.

Pozorování (extrospekce)

- pozorováním se zjišťují a zaznamenávají vnější projevy chování člověka, podle nichž může psycholog usuzovat na jeho prožívání
- pozorovat můžeme celkové chování člověka, jeho gestikulaci, mimiku, řečový projev, jednání s lidmi, vztah k sobě, zacházení s věcmi a reakce člověka na podněty
- pozorování lze uplatnit v přirozených podmínkách i ve speciálně upravených situací
- pro objektivní vyhodnocení jsou cennější pozorování prováděna v přirozených podmínkách, kde můžeme sledovat spontánní projevy zkoumaných osob

druhy pozorování

krátkodobé x dlouhodobé
náhodné - bezděčné x záměrné - systematické
celkové x částečné
přirozené - volné x navozené - řízené
individuální x skupinové (interakční)

podmínky pozorování

- pozorování je vedeno s přesným záměrem, má svůj cíl
- musí být dobře naplánované (kdy, v jakých situacích, jak velkou skupinu nebo jednotlivce …)
- každé systematické pozorování musí mít svůj řád, systém
- výsledky každého pozorování musí být přesně zaznamenávány
- psycholog musí být ve svých pozorováních objektivní, hodnocení musí být přesné, zodpovědné
- vlastní výzkum musí provádět trpělivě s maximální všímavostí (pozorností)

Introspekce - pozorování vlastního nitra "hledění dovnitř"

Ve zdravotnické praxi je metoda pozorování velmi významná a sestra ji musí využívat v každodenním styku s nemocnými. Na základě pozorování usuzuje na prožívání nemocného, přemýšlí o potřebách nemocného a stanovuje ošetřovatelský plán. Své výsledky pozorování si ověřuje další psychologickou metodou - rozhovorem. Nemocný popisuje své pocity a sestra z těchto výpovědí si ověřuje výsledky vlastního pozorování.

 Korelační analýza-

Korelace –míra výskytu 2 jevů.Jestli tyto 2 jevy spolu souvisí nám určuje koreční koeficient.

Longitudinální studie-

Sleduje se výskyt jevu ve 2 věkově odlišných skupinách v daném čase.Sledujeme stálou skupinu lidí v dlouhém časovém období.

Validitu výzkumu-jestli měříme opravdu to,co chceme měřit.Sledujeme vlstnosti výzkumu,kt.musí splňovat.

Reliabilita-spolehlivost,i po opakování měření musí vycházet stejné výsledky.Např.u testů inteligence.

Rozhovor - psychologický interview

- interview je nejpřirozenější psychologickou metodou, patří k nejnáročnějším
- účelem psychologického rozhovoru je dozvědět se něco o tom, s kým mluvíme, o jeho povaze, postojích, názorech, prožívání, o citových stavech, zálibách

Psychologie používá metodu kontrolovaného rozhovoru, při němž je třeba si vymezit obsah rozhovoru, připravit si předem správně stylizované otázky.
Na počátku je důležité vytvořit ovzduší důvěry a uvolnění. Na vzbuzení důvěry je důležité vědět:

- nač, kdy a jak se ptát
- být věcný
- mnohé předem předpovídat
- na základě těchto informací být chopen taktnosti

typy rozhovorů

individuální x skupinový
volný x řízený (nestandardizovaný x standardizovaný)
anamnestický, diagnostický, psychoterapeutický, pedagogický

fáze rozhovoru

1. úvod - navození důvěry
2. vzestup a pokračování - od obecnějších otázek k podstatě problému
3. vrchol a rozuzlení - odkrytí jádra problému
4. závěr - uvolnění, uklidnění, domluva na další spolupráci
5. záznam rozhovoru - vyhodnocení

Psychologický dotazník

- dotazník se většinou využívá při zkoumání určitého jevu u více osob
- obsahuje předem připravené a přesně stylizované otázky na poznání sledovaného jevu (např.: jedna vlastnost osobnosti, každá otázka zachycuje tuto vlastnost z jiného úhlu (aspektu), v jiném jejím projevu či symptomu, odpovědi, které svědčí pro přítomnost nebo vysokou míru určité vlastnosti se sčítají a za pomoci bodového systému se zpracovávají a hodnotí)
- otázky používané v dotaznících mohou být založeny na několikerém principu
- jsou zde otázky:
na prožívání ("míváte pocit neurčitého nebezpečí?" - využívá se introspekce)
na chování ("chodíte často mezi lidi?")
na postoj a názor ("myslíte si, že by tresty za znásilnění měly být přísnější?")
na zájem a zálibu ("byl byste raději číšníkem nebo hajným?")
mínění o sobě ("máte smysl pro humor?")

- příklady psychologických dotazníků: anamnestický, zájmový, osobnostní (povahový)

Laboratorní a přirozený experimentmetoda experimentu umožňuje zkoumat duševní jevy v záměrně vytvořených podmínkách, určitý psychologický jev lze záměrně vyvolat i opakovaně, lze měnit podmínky a sledovat zda se jev objeví - v jaké formě a intenzitě (např.: přecházení na červenou

Sociometrická metoda

- používá se při zjišťování vzájemných vztahů v kolektivu
- každý člen kolektivu volí nebo odmítá některého člena, který mu nejvíce vyhovuje a naopak

Rozbor výsledků lidské činnosti

rozborem např.: kresby, písma, ručních prací, modelování … lze poznávat lidskou psychiku člověka
- tímto způsobem se např.: zkoumají dovednosti a návyky, speciální schopnosti, úroveň duševního vývoje, postoje, konflikty, ideály

Životopis

- průběh dosavadního života člověka
- jeho úspěchy či neúspěchy, významné události, životní podmínky napomáhají k poznání psychiky
- tato metoda umožňuje zjistit např.: příčiny poruch chování a vývoje, vzniku a utváření určitých vlastností, příčiny vzniku určitých chorob

Psychologické testy

- výzkumná metoda řazená mezi objektivní metody, lze jimi zkoumat např.: osobností vlastnosti nebo intelektové schopnosti