Pedagogický slovník

Výchova – záměrné působení na člověka, jehož cílem je utváření vztahu ke světu sobě jako součásti světa

Vzdělání – cíl, kterého dosahujeme procesem vzdělávání, projev každého člověka, kultivace, osobnost

Vzdělávání – proces získávání nových vědomostí, dovedností a návyků, kompletní péče o člověka, vědomostní záležitosti

Vyučování – činnost učitele ve škole, která vede k získávání nových poznatků a dovedností, ve vyučovacích činnostech se významně promítají vztahy učitel-žák a učitelovo pojetí výuky.

Trénink - výcvik, nácvik určité dovednosti

Učitel

- jeden ze základních činitelů výchovně-vzdělávacího procesu, profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník, spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu. Tradičně byl učitel považován za hlavní subjekt vzdělávání, zajišťující ve vyučování předávání poznatků žákům. Současné pojetí učitele, vycházející z rozšířeného profesionálního modelu, zdůrazňuje jeho subjektově-objektové role v interakci se žáky a prostředím.

Učitel má spoluvytvářet edukační prostředí, organizovat a koordinovat činnosti žáků, monitorovat proces učení. Stoupá význam sociálních rolí učitele v interakci se žáky, v týmu učitelů, ve spolupráci s rodiči a komunitou.

Specifické funkce učitele vyplývají:

 1. z rozdílného charakteru umností na určitých stupních a typech škol, jimž odpovídají příslušné aprobace.

 2. z diferenciace rolí ve výchovně-vzdělávacím procesu.

Paměť - soubor psychických procesů, umožňující vštípení, uchování, vybavení  vjemů, poznatků, pohybů, zkušeností. Funkčně lze rozlišovat paměť okamžitou, krátkodobou, dlouhodobou. U dlouhodobé paměti se rozlišuje paměť epizodická a paměť tématická.

Analýza - rozbor

Syntéza –opak analýzy, shrnutí, sjednocení v celek

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

Kurikulum

1. Vzdělávací program, projekt, plán,

2. Průběh studia a jeho obsah.

3. Obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení.

Pojem je v naší pedagogice nový, v zahraničí jeden z nejfrekventovanějších. Jeho zavedení má význam pro komplexní řešen cílů, obsahu, strategií a metod, způsobů organizace a hodnocení školního vzdělávání. Tyto problémy byly vztahovány v ČR k termínům učební osnovy, učební plány, obsah vzdělávání, učivo, které však nepokrývají komplexní význam pojmu kurikulu.

Kurikulum existuje v různých rovinách:

1. zamyšlené a plánované,

2. realizované ve školním prostředí,

3. osvojené žáky.

Rozlišuje se formální kurikulum, neformální kurikulum a skryté kurikulum.

Celoživotní vzdělávání

Permanentní vzdělávání, celoživotní učení, zpřístupnění dalšího vzdělávání, vzdělávání dospělých

Vzdělávání dospělých(“žák“- škola)

Učení dospělých osob a na ně zaměřené vyučování.(distanční studium, korespondenční studium)

Vzdělávání - podnikové , zvýšení kvalifikace=školení, rekvalifikace, otevřené univerzity, univerzity třetího věku

Pedagogika

– společenská vědy, která zkoumá , učí vychovávat, seznamuje se způsoby působení na jedince pedagogicky – výchova , vzdělávání

1.V odborném významu - věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti.

2. Obor studia na pedagogických fakultách a jiných fakultách připravujících učitele

3. Zvláště v anglosaském kontextu znamená:“to co učitelé dělají, aby dosáhli cil vzdělání“

Andragogika

1. Teorie vzdělávání dospělých, která se vyvíjí jako samostatný vědní obor vedle klasické pedagogiky! Andragogika má interdisplinární charakter, vědecky se rozvíjí zejm. 60. let na vysokých školách, má svou infrastrukturu, odborné časopisy, konference aj.

2. Studijní obor připravující specialisty pro práci v oblasti vzdělávání dospělých, personalistiky řízení lidských zdrojů aj.

Autorita

Legitimní moc. Moc uplatňovaná v souladu s hodnotami těch, kdo jsou ovládáni, jim přijatelnou formou, která si získá jejich souhlas. Rozlišuje se autorita tradiční(formální), založená na postavení nositele autority v hierarchii nebo na jeho příslušnosti k určité sociální skupině, bez ohledu na jeho osobní kvality. A autorita neformální (vyplývá ze svobodného uznání převahy v některé významné oblasti a pozitivního hodnocení jejího nositele) ta může být dále autoritou racionální, kterou jedinec získal, protože vzhledem ke svým znalostem nebo jiným odborným předpokladům je pro určitou funkci logicky nejlepším kandidátem, nebo autoritou charismatickou, danou zvláštními povahovými rysy jejího nositele. Přijetí autority významným způsobem zefektivňuje práci skupiny.

Behaviorismus

Psychologický směr, zastávající názor, že předmětem vědeckého zkoumání by mělo být pouze pozorovatelné, měřitelné chování organismu. Zvýrazňuje úlohu vnějších podnět, prostředí, záměrného působení. Vznikl začátkem 20. století v USA zásluhou J.B.Watsona.

Brainstorming

Jedna z technik rozvíjejících tvořivé myšlení. Původně byla určena pro řídící pracovníky, konstruktéry, ekonomy, nyní má širší použití, např. ve vyučování jako aktivizační prvek, opírá se o skupinovou diskusi a skupinové řešení problémů.

Učebnice – kniha, která je svým obsahem a strukturou uzpůsobená pro výuku

Školní učebnice –          Prvek kurikula, tj, prezentuje výsek plánovaného obsahu vzdělávání

Didaktický prostředek, tj. informačním zdrojem pro žáky a učitele, řídí a stimuluje učení žáků

Další vzdělávání = pokračující vzdělání a výcvik

1. vzdělávání spojené se zaměstnáním, odborné – podnikové, mimoškolní instituce, studium – večerní, dálkové, distanční, externí – zvýšení kvalifikace, doplnění znalostí

2. vzdělávání zaměřené na realizaci zájmů a zálib lidí – umělecké, sportovní, vědecké – vzdělávání dospělých- celoživotní vzdělávání

Defektologie

Nauka zkoumajíc příčinu a podstatu defektů, jejich vliv i důsledky na psychiku i na společenské vztahy postiženého člověka, hledající možnosti, jak odstraňovat nebo alespoň omezovat důsledky defekt, popř. jim předcházet.

Diagnostika

Posloupnost činností vedoucí k diagnóze

Didaktika

Pedagogická disciplína, teorie vyučování…první autor byl J.A.Komenský

Pedagogická komunikace

- je zaměřena na dosažení pedagogických cílů, má vymezený obsah, sociální role účastníků, komunikační pravidla. Odehrává se nejen ve škole, ale také v rodině, ve sportovních a zájmových zařízeních, ve výchovných zařízeních, pracovním prostředí.

Distanční vzdělávání = druh dálkového studia zprostředkovaného medii(telefon, rozhlas, televize, PC). Je založeno na předem připravených programech a samoučení.Stále více se prosazuje jako korespondenční studium, a to i na úrovni vysokoškolského vzdělávání-otevřená universita.

Empatie

1. Uvědomění se pocitů, prožitků, momentálních stavů jiného člověka a snaha je pochopit, porozumět jim.

2. Přijetí sociální role jiného člověka, pohled na lidi, problémy, události z jiné perspektivy.

Empirie

Teorie duševního vývoje člověka, považující za rozhodující faktor tohoto vývoje

zkušenost(empirii), vliv prostředí. Zdůrazňuje se velká schopnost člověka utvářet se učením.

Emoce

Psychický stav pramenící ze subjektivního prožívání vztahu k něčemu či někomu. Může být v rozporu s racionálním hodnocením téhož vtahu či subjektivní skutečností.

Etika

1. Teorie mravnosti, filosofická disciplína, zabývající se hodnotovým základem postojů, jednání a chování lidí (štěstí, svoboda, smysl lidského života)
2. Systém mravních norem, tvořících základ společnosti, vymezující postavení člověka ve společnosti a poskytujících kriteria jeho morálního jednání.
3. Mravní chování člověka, soulad jeho rozhodování, jednání a chování s humánními etickými principy.
4. Vyučovací předmět, jehož obsahem je mravní výchova

Evaluace

            vědecké přezkoušení, kontrola cílů

Frustrace = psychický stav, který vzniká tehdy, je-li jedinci znemožněno:

1. dosáhnout cíle na němž mu záleží, protože se mu postaví do cesty překážka
2. uspokojit důležité potřeby
3. uspokojovat své zájmy
4. rozhodovat samotnému o svých záležitostech

Ve školním prostředí může být frustrován nejen žák, ale i učitel.

Stres = stav organismu vznikající vzájemným působením vnějších zátěžových vlivů(očekávání jisté události, hrozba, extrémní zatížení po fyzické nebo psychické stránce, duševní trauma, nemoc)a obranných schopností člověka.

Stres – dle intenzity – nadměrný=hyperstres, nízký, zatím zvládnutelný=hypostres

            Dle kvality – kladně působící=eustres, záporně působící=distres

            Dle způsobu ovládání

Hospitace=návštěva vyučovací hodiny, přednášky apod. s cílem poznání stavu a úrovně výchovně-vzdělávací práce.

Kontrolní – školní inspektoři, ředitelé škol

Studijní a poznávací – učitelé, studující

Humanizace – zlidšťování, zlidštění

Chování = souhrn všech vnějších projevů člověka, tedy reflexních reakcí, pohybů, činností, jednání.

Zahrnuje složky vrozené i naučené, složky záměrné i bezděčné, adaptivní i maladaptivní, útočné i obranné, verbální i nonverbální, sociální i antisociální apod.

Celoživotní proces získávání znalostí, osvojování dovedností a postojů z každodenních zkušeností, z prostředí a kontaktů s jinými lidmi. Probíhá v rodině, mezi vrstevníky, v práci, ve volném čase, při cestování, čtení knih a časopisů, při poslechu rozhlasu, sledování televize, při návštěvě výstav, divadel a kin. Je neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované (celoživotní vzdělávání)

Formální vzdělávání

Vzdělávání, které se realizuje ve vzdělávacích institucích(školách), jejichž funkce, cíle, obsah, prostředky a způsoby hodnocení jsou definovány a legislativně vymezeny. Reflektuje politické, ekonomické, sociální a kulturní potřeby společnosti a vzdělávací tradici. Probíhá ve stanoveném čase a formách. Zahrnuje navazující vzdělávací stupně a typy, které jsou určeny celé populaci nebo určitým skupinám populace..

Neformální vzdělávání

Organizované, systematické vzdělávání, realizované mimo formální vzdělávací systém. Poskytuje vzdělání pro určité skupiny populace, dospělé i děti ve vybraných typech, formách a obsahových oblastech a je organizováno různými institucemi (podniky, nadacemi, kulturními zařízeními, kluby, školami) – celoživotní učení a vzdělávání (kurzy , školení apod.)

Inteligence – obtížně definovaný pojem

          účelná nebo úspěšná adaptace člověka v kontextu reálného světa (Sterberg)

        schopnost člověka názorně nebo abstraktně myslet v řečových, numerických, časoprostorových aj. vztazích a nalézt řešení problému.

Interakce v pedagogice-Vzájemné působení jedinců, skupin, velkých společenství na sebe navzájem. Úzká spojitost s komunikací.

Interiorizace

               obecné zvnitřňování, začlenění myšlenek, postojů, hodnot, sociálních norem do psychiky jednotlivce

               ve vývojové psychologii přechod od vnější manipulace dítěte s předměty k vnitřnímu procesu při řešení problémů, ke zrodu myšlenkových operací

Interdisciplinární přístup = transdisciplinární, multidisciplinární, mezioborový přístup

Didaktický přístup prosazující ve výuce mezipředmětové vztahy, zadávání speciálních úloh nutících žáky integrovat poznatky z různých předmětů, týmové vyučování, vytváření integrovaných vyučovacích předmětů, tvorbu integrovaných učebnic aj.

Klasifikace-Forma hodnocení vzdělávacích výsledků a chování žáků, vyjádřená kvantitativně hodnotícím stupněm nebo verbálně hodnotícími výroky. (V ČR - ZŠ a SŠ – vyhláška MŠMT)

Koedukace-Společné vzdělávání žáků obou pohlaví ve společných třídách jedné školy(r.1921)

Kognitivní = poznávací

Komeniologie-Integrovaný vědní obor, zabývající se bádáním o zivotě a díle J.A.Komenského

Logopedie-Vědní obor speciální pedagogiky, zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním osob s řečovým a jazykovým postižením

Mentální- myšlenkový, rozumový, duševní

Metodologie pedagogiky-Systém teoretických principů, metod a způsobů popisu, analýzy a objasňování pedagogických jevů

Metody pedagogiky

metody konkrétního empirického výzkumu, které jsou velmi rozvinuty a jsou exaktní – pozorování- experiment – dotazník – rozhovor – obsahová analýza – metaanalýza, statistická analýza, historická metoda aj.

metody teoretické – hypotézy, teoretické konstrukty na základě obecně vědních postupů(analýza, syntéza, indukce, dedukce, zobecňování aj.) – metodologie pedagogiky – empiristický výzkum

Motivace = souhrn vnitřních i vnějších faktorů, které:

vzbuzují, aktivují, dodávají energii lidskému jednání a prožívání

zaměřují toto jednání a prožívání určitým směrem

řídí jeho průběh, způsob dosahování výsledků

ovlivňují též způsob reagování jedince na své jednání a prožívání, jeho vztahy k ostatním lidem a ke světu

Myšlení = souhrnná rozumová činnost (jako specificky lidská forma zprac. informací) a (zároveň s vnímáním a pamětí), poznávací proces, pro nějž je charakteristické:

skládá se z vnitřních, implicitních myšlenkových operací

probíhá jednak na vědomé, řízené a kontrolované úrovni(myšlení logické, induktivní, deduktivní), jednak na neuvědomované úrovni(myšlení intuitivní)

obvykle se dá usměrňovat vůlí(myšlení volní), může probíhat bez volního úsilí(myšlení asociativní), ve speciálních případech i proti volnímu úsilí(myšlení vtíravé)

myšlení je podmíněno sociálně a kulturně, úzce souvisí s jazykem a řečí

umožňuje dospět ke zobecnění, identifikovat podstatné znaky a vztahy

zahrnuje symbolické procesy, manipulaci s myšlenkami, názorovými představami, symboly, slovy, výroky, pojmy, přesvědčeními, záměry

Dědičnost

přenášení určitých znaků, vlastností apod. z rodičů na potomky. Genetická informace může obsahovat znaky, vlastnosti výhodné pro nového jedince,ale taky znaky nevýhodné, např. některé choroby.

Je chápána jako soubor vrozených dispozic jedince(genetická výbava), které určují stupeň rozvoje jeho intelektových vlastností, nadání aj. – genotyp – teorie deficitu

Transfer učení – přenos při učení

Při učení se aktivizuje minulá zkušenost (nacvičovaný materiál se podobá předcházejícím) – usnadnění zapamatování nového=pozitivní transfer

Komplikace při zapamatování nového=negativní transfer-interference-psychologie učení

Interference=každý proces, při němž se střetává několik vlivů, činností a tím dochází k zeslabování, rušení, znehodnocování výsledku.

Při učení může činnost, která předchází, ruší činnost, jež následuje po ní (proaktivní interference) nebo může činnost, která následuje, zpětně rušit činnost, jež byla naučena předtím(retroaktivní interference).

Obsah vzdělávání-prostředek kultivace člověka, odrážející úroveň poznání a sociální zkušenosti, zajišťující integritu a kontinuitu vývoje společnosti

Všeobecné vzdělávání= všestranné, odborně nespecifikované vzdělání, nezbytný vzdělanostní základ pro všechny členy společnosti  - podstata vzdělání na ZŠ,SŠ i mimoškolní vzdělávání

Funkce – akulturační, socializační a osobnostně rozvojová

Odborné vzdělávání

počáteční – profesní příprava a jiná příprava na povolání učňů.

další – jakékoliv profesní vzdělávání pracovníků v průběhu jejich života (vzdělávání dospělých)

Ontogeneze- [řec. ón – jedinec, genesis – původ, vznik]

biol. individuální vývoj organismu, zahrnující období zárodečného vývoje, dospívání, rozmnožování a péči o potomky, a nakonec stárnutí a smrt.

Programované vyučování

Činnost vyučovacího systému, vycházející z přesně definovaných cílů, vstupní diagnostiky žáka, vhodně uspořádaných podmínek učení, důkladné znalosti procesu učení, učiva a žákovských odpovědí a zabudovává všechny tyto komponenty do programu řídícího žákovo učení (programová učebnice, PC, trenažér, simulátor, výuková televize, interaktivní video)

Skupinové vyučování = forma výuky, kdy žáci pracují ve skupinách – dle kriterií – obtížnost úkolu, tempo žáků…

Retardace- retardace [lat. retardatio – zdržení]

med. (zaostalost, zpoždění, zástava), zejm. vývoj. zaostávání u dětí n. mladistvých před 18. r. věku ve srovnání s věkovou normou; zpomalený růst (tělesné zaostávání) n. zpožděný vývoj inteligence (duševní zaostalost; oligofrenie). U lehké duševní zaostalosti (debilita) většinou žádné organ. poškození nenacházíme. Příčinou může být soc. zanedbání n. nedostatek příležitosti k učení. Těžké formy zaostalosti jsou způsobeny fyziologickými poruchami: genetickým. poškozením, poškozením během těhotenství (např. při špatné stravě, infekčních onemocněních, zneužívání drog u matek), a pak během porodu n. po něm (infekční onemocnění n. traumata). Mnoho tělesně postižených lidí je mylně považováno za duševně zaostalé, protože nedokáží jasně vyjádřit svůj názor. Zpravidla i u těžkého duševního a tělesného zaostávání je nedotčena emočně-soc. reaktivita, tj. přetrvává potřeba soc. přijetí, ačkoliv je narušena schopnost osvojit si a dodržovat konvence.

Problémová metoda- typ výuky – řešení problémů samotnými žáky jako prostředek jejich intekltového rozvoje (alternativní škola)+

Socializace- [lat. socialis – společný, společenský]

 je celoživotní proces, v jehož průběhu si člověk osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti.

Sociologie- sociologie [lat. socius – společný + řec. logos – nauka, slovo]

věda o společnosti, jejím složení, fungování, vývoji, jejích problémech. Podle důrazu na jednotl. dimenze zkoumání bývá s. definována jako věda o soc. faktech, soc. vztazích, resp. soc. interakci, soc. jednání či soc. činnostech, soc. skupinách, soc. systémech, soc. struktuře.

Sociometrie-speciální koncepce měření vztahů mezi členy malé soc. skupiny. Soustřeďuje se na míru sympatií a antipatií, na preference soc. kontaktů.).

Test-zkouška, nástroj měření výkonu

Tutor- učitel pracující se studenty individuálně

Vysokoškolský tutor

Zaměstnanec školy

Domácí tutor

Učební osnovy – normativní pedagogické dokumenty, stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah, posloupnost a distribuci učiva do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování.

Výchovné poradenství- soustava speciálních odborných poradenských služeb pro výchovu a vzdělávání dětí a mládeže.

Pedagogický výzkum- vědecká činnost zaměřená na systematický popis, analýzu a objasňování pedagogické reality.